Poohlédnutí se za vrhem Azure / Looking back at litter Azure

English version below

Když jsem si před třemi lety kupovala Spookie, maminku štěňátek z našeho prvního vrhu Azure, chtěla jsem jenom parťačku do života, na lenošení i výlety, prostě kámoše. O chovu jsem ani nepřemýšlela a výstavy jsem řekla, že nechci. Tehdy jsme ani netušili jak moc se nám život změní, jak moc může jedna fenečka ovlivnit život čtyřčlené rodiny.

Pokud jste četli informace na stránce O nás, dočetli jste se, že půl roku po tom co jsme si našli Spookie, jsme si pořídili Ingelosi, naší hnědou fenečku. Toto plemeno nás tak uchvátilo, že jeden nestačil. Po dalším roce, nestačili ani dva a doma jsme přivítali Freddyho. Prostě jsme tomuto plemeni úplně propadli.

I přes původní přesvědčení, že výstavy absolutně ne, prostředí výstav se nám začalo líbit a začali jsme první Spookie, a pak i ostatní jak se k nám postupně dostávali, aktivně vystavovat. Ani nevím kdy padla první zmínka o chovu, ale vím, že jsme si začali budovat představu o standartním fundlákovi a začali přemýšlet o tom jak se k této představě dostat. Také jsme si začali uvědomovat, že jediný způsob jak zachovat toto plemeno, které nás zcela uchvátilo, je začít chovat.

Pokud mě něco napadne zajímavého, tak se toho rychle chytnu a těžko pustím, ale do ničeho nejdu po hlavě, vše si musím zjistit a prostudovat a jsem ráda když mám plán a jasnou představu. Do svojí kynologické knihovničky jsem si rychle doplnila knihy o chovu, strávila hodiny hledáním informací na internetu, a mluvila s a sbírala informace od jiných chovatelů. Takže i do chovu novofundlandských psů jsem šla s tím, že vím co doma mám a vím co chci.

Vím, že chci velké a silné Novofundlandy. I když se ten instinkt začíná trochu ztrácet, vím, že chci aby moji Novofunlandi milovali vodu a práci ve vodě stejně jako Spookie, a pokud ne vodu, tak aby měli ten zápal pracovat se svými pány. Vím, že chci hlavně zdravé Novofundlandy, kteří mají tu správnou milou povahu a laskavý výraz, díky kterému právě toto plemeno získalo přesdívku něžný obr.

Také jsem si ale byla vědoma, že takovýto chov je běh na dlouhou trať. Žádný pes není dokonalý, a věděla jsem, že Spookie není, ale dalo se na tom budovat. Spookie je, až na pár drobností, přesně ten typ Novofundlanda kterého já chci vybudovat. Je to velká fena, s přátelskou povahou, zápalem do práce ve vodě i na suchu a výrazem, který přesvědčil i člověka, který se přes 15 let bál velkých psů, že tito něžní obříci jsou přesně to, něžní a milí a ani mouše by neublížili, natož svojí rodině. Prostě plán byl mít se Spookie dva vrhy, první sledovat jak vyroste, z druhého si nechat fenečku a na ní dál budovat tu mojí představu Novofundlanda.

No jo, člověk míní, život mění. Narodily se nám naše Azurky a pomaloučku začaly naše plány opadat. To že se narodí mrtvá štěňata, budiž, stát se to může v každém vrhu i přes to největší úsilí všechny zachránit. Úmrtí v prvních dvou týdnech jsme nečekali, ale i tam ta šance bohužel je. Vady skusu se dají předpokládat, pokud už se to v linii rodičů objevilo. Kde ale šance začínají být menší a menší jsou pozdější úmrtí, šance, že se narodí štěňátko bez ocásku, šance, že se štěňátko narodí jen s jednou ledvinou, nebo ne plně vyvinuté že dostane epileptické záchvaty protože tělo je menší než nervový systém. A my jsme spadly přesně do všech těch malých šancí. Nebudu to zde vypisovat dopodrobna, zaprvé to vše ještě dost bolí, za druhé, vše jsme otevřeně popisovali v našem Deníčku štěňat, není potřeba to znovu vypisovat.

I přes všechny tyto problémy, štěňátka jsme si moc užili. Bylo to neskutečné sledovat jak se z malých 600g myšiček vyvíjejí velká štěňátka, která ve 12 týdnech táhli na 13kg. Bylo to neuvěřitelné vidět, jak se ta slepá a hluchá miminka mění ve stvoření, která chtějí poznávat svět, jak ten zvířecí tak ten lidský. Ano, problémy byly (a dnes (15.2.2022) stále jsou, protože Admirál stále hledá svůj nový milující domov), ale i přes to, že jsme toho tolik ztratili, hodně jsme i získali. Získali jsme lásku 5-ti neskutečných pejsků, získali jsme nové známé, kteří pevně doufám zůstanou s námi v kontaktu, a hlavně získali jsme zkušenosti, které nám nikdo nikdy nevezme.

I tak, plány na další chov šly stranou a spíš jsem se zaměřila na to co se kde stalo, a kde jsem udělala chybu. Strávila jsem dny hledáním krycího psa a i když úplně první plánovaný nevyšel a narychlo jsme už v době háráná hledali dalšího, měli jsme obrovské štěstí a našli jsme přesně toho pravého. Nejen že jsou téměř nepříbuzní, dle mého názoru se k sobě typově hodili a hezky se doplňovali, jak vzhledem tak i povahou. Proto jsem psala, že jsme spadli do toho procenta malé šance, předpoklady na velké vady a problémy od začátku nebyly, a přesto se u nás objevily.

Každý na toto bude mít jiný názor. Jeden chovatel radí pokračovat na Spookie dále, s jiným psem samozřejmě ale pokračovat, další radí jí odstavit, nevíme kolik problémů bylo genetických způsobené tímto spojením, kolik nastalo v průběhu březosti a kolik s sebou bohužel táhne jeden nebo druhý rodič sám o sobě. Jsou ti, kteří by byli opatrní ale možná to zkusili, jsou ti, kteří se proti tomu staví. Sama jsem po celou dobu co jsme u nás měli štěňátka nevěděla jak se tomu postavit.

Ale rozhodnutí padlo a to ve prospěch zdraví Spookie. Na Spookie už se chovat NEBUDE. I přes všechny problémy s vrhem, Spookie zůstala zdravá a naštěstí ji to příliš neovlivnilo. Nikdo nemůže 100% říct co se stane, kdybych ji nakryla s jiným psem, ale nechci riskovat, že příště padneme na tu šanci že problém bude mít fena, nejen vrh. A její život je pro mě vším.

Chovat s největší pravděpodobností budeme znovu. I když se na to teď necítíme protože celá tato zkušenost za poslední 4 měsíce byla vyčerpávající, stále mám v hlavě tu představu silného a zdravého Novofundlanda se zápalem do práce a ráda bych se k ní dopracovala. Vím, že časem najdeme tu pravou fenku, na které budeme moci budovat rodinu Under the Southern Cross, a pevně věřím že se nám tato zkušenost s našimi Azurovými štěňaty jen pomohla k tomu abychom vychovaly ty nejlepší parťáky do života.

Za ChS Under the Southern Cross

Nataša van Wyk

~~~

~~~~

When I bought Spookie, mom of the puppies of our first litter Azure, three years ago, I just wanted a partner in life, someone to be lazy with or go for walks, just a friend. I didn't even think about breeding at that time and right away I said I don't want to do dog shows. Back then we didn't even know how much our lives will change, how much can one puppy girl affect the life of a four person family.

If you have read the information on our About us page, you have read that 6 months after getting Spookie, we bought Ingelosi, our brown girl. This breed has captured us completely, one just wasn't enough. A year later, not even two were enough and we welcomed Freddy. Basically we completely fell in love with the breed.

Despite our initial conviction, that we don't want to do dog shows, we started liking the environment around dog shows and started going there, first with Spookie, then with the rest of our dogs as they came to our house, and started actively showing our dogs. I actually don't know when we started talking about breeding, but I know we started building an idea about a standard Newfoundland and started thinking how to get to this idea. We also realised that the only way to preserve the breed that we fell in love with is by breeding.

Well, when I think about something interesting, I get caught up in in quickly and hardly let go, but I don't just jump into things, I need to find out as much as possible, study up and I'm glad when I'm able to create a plan and a clear idea of where I want to go. So I quickly added books about breeding into my dog themed library, spent hours online looking for information, and gathered as much knowledge from other breeders. So I went into breeding Newfoundlans with an idea what I have at home and what I want to do.

I know I want big and strong Newfoundlands. Even though the instinct is gettling lost a little bit, I know I want my Newfoundlands to love water and working in water just like Spookie does, and if not water, to have at least the drive to work with their owners. I know I especially want healthy Newfoundlands, who have the right kind character and kind expression on their face, which got them the nickname gentle giant.

I am also aware that such breeding plan is a long run. No dog is perfect, and I know Spookie isn't, but I could build on it. Spookie is, except for a few minor details, exactly the type of Newfounland that I would like to build. She is a big dog with a kind character, with the drive to work on land and in water, and with an expression that convinced even a person, that was afraid of large dogs for the last 15 years, that these gentle giants are exactly that, gentle and kind and wouldn't hurt a fly, let alone their own family. Basically the plan was to have two litters with Spookie, observe how the first one develops and grows, keep a girl from the second litter and build our idea of the standard Newfoundland on her.

Well, man proposes, life disposes. Our Azure babies were born and slowly all our breeding plans started to fade. The fact that stillborns are born, well, it can happen in any litter despite the effort to save them all. We didn't expect deaths in the first two weeks, but unfortunately, it can also happen, especially with fading puppy syndrome. One can expect faults on the bite of a dog, if it has already occured in the lineage of the parents. Where the chances are slimmer and slimmer are later deaths, chance that a puppy will be born without a tail, chance that a puppy will be born with only one kidney, or not fully developed that it gets epileptic seisures because the body is too small for the nervous system. And we fell directly into these slim chances. I'm not going to describe everything in detail, firstly it still hurts a lot to think about it, secondly we openly described everything that happened in our Puppy Diary, it is not necessary to repeat it here.

Despite all these problems, we enjoyed the puppies a lot. It was mesmerising to watch how the tiny 600g mice develop into large puppies which were almost 13kg at 12 weeks. It was incredible to see how the blind and deaf babies change into creatures that want to explore the world, not only the dog one but also the human one. Yes, there were problems (and today (15.2.2022) still are as Admiral is still looking for his new home), but despite the fact that we have lost so much, we have also gained a lot. We gained the love of 5 incredible puppies, we gaind new friends which we hope will keep contact, and especially we gained experiences that noone can ever take from us.

Either way, our breeding plans we put on the sidelines and I focused on finding out what happened where and where I went wrong. I spent days looking for the right stud dog, and although my first choice stud dog didn't work out and we had to find one last minute when Spookie was already on heat, we were extremely lucky and we found the perfect stud dog. Not only were they minimaly related, they also, in my humble opinion, matched each other perfectly, not only in type but also in personality. That's why I wrote that we fell right into the slim chances, the expetation from the beginning was a healthy litter with minimal faults to the standard or health problems, and they still appeared.

Everyone will have a different opinion. One breeder advises to continue breeding on Spookie, of course with a different stud dog, but still continue, the next breeder would rather retire her from the breeding programe, after all we don't know how many problems were genetic from the mating, how many happened during pregnancy, and how many are unfortunately genetic only from one of the parents. There are those who would be cautious about continuing breeding with Spookie, there are those that are strongly against it. Myself, I had no idea what to think about it or how to decide while we still had all the puppies at home.

But a decision was made and one in favour of Spookie's health. I will NOT be breeding with Spookie anymore. Despite all the problems with the litter, Spookie stayed healthy and luckily the pregnancy and taking care of the puppies didn't affect her much. No one can say with 100% certainty what would happen if I chose a different stud dog, but I don't want to risk that next time we will fall into the chance of the mother having health issues, not only the litter. And her life means everything to me.

We will most probably breed again. Although we don't feel like it now, because the whole experience for the past 4 months was very exhausting, but I still have that idea of a strong and healthy Newfoundland with the drive to work in my head, and I would like to make my way to it. I know that in time we will find the right girl to help us grow our Under the Southern Cross family, and I believe that the experience with our Azure litter will only help us raise the best partners and friends for life.

On behalf of kennel Under the Southern Cross

Nataša van Wyk